Milan Starec, obyvatel Uhelné a člen Sousedského spolku Uhelná sleduje rozšiřování dolu přímo ze své rodné vesnice. Ta stojí nad svahem, pod kterým leží státní hranice, ke které se těžba každým dnem čím dál více přibližuje. Oblast je písčitá, takže odtoku vody nic nebrání a dle pana Starce tomu nezabrání ani podzemní stěna. Starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka, který je zároveň zastupitelem Libereckého kraje, v tom se Starcem souhlasí. Dohodu uzavřenou s Polskem ale přesto podpořil. Dlouholetý spor totiž zblízka sledoval a viděl, že ze strany Polska nepřicházely žádné vstřícné kroky. O kompenzacích nemluvě a navíc, v případě ochrany krajiny nám nikdy nebylo ve sporu partnerem ani sousední Německo. Jediný, kdo stál v poslední době jasně na naší straně, za naší vodou a krajinou, byla Evropská unie. Horinka je zkrátka rád, že jsme byli schopni získat alespoň něco. Uvědomuje si ale, že to něco v podobě 45 milionů eur není zdaleka schopné pokrýt všechny dopady. Nejde totiž jen o vodu. Její nedostatek ovlivní i ceny domů a drasticky znehodnotí majetek místních obyvatel. Dlouhou dobu se navíc neměřil ani hluk, ani prach, i když jak podle Starce, tak podle pana Horinky, byly dopady těžby znatelné i bez měření.

Kromě vody chybí místním také komunikace ze strany vlády. Důvěra lidí pro politická rozhodnutí je klíčová věc a při takto zásadních rozhodnutích nelze postupovat bez diskuze s nimi. V poslední době se často mluví o strategické komunikaci. Toto je přesně ten případ, kdy měla být uplatněna. Nestalo se tak. V dohodě je zmíněna i stavba valu, ale k panu Starcovi se nedostávají informace, kdy a jak bude probíhat. Detail valu dosud neviděl ani zastupitel kraje pan Horinka. Zbývá jim tak jen pohled na důl, kde se kromě těžby nic ze slibovaného zatím neděje.

Na jedné straně voda, na druhé straně práce. Misky těchto vah ale nejsou vyrovnány. Češi do Turówa za prací nejezdí. Jsou to naopak Poláci, kdo jezdí za prací, ale třeba i za zubařem a dalšími službami k nám. Podle pana Starce Polsko nenávratně ničí krajinu našeho státu a ještě je jediné, kdo na tom profituje. Když už jako Česká republika bojujeme v nějakém sporu, který se týká vody, krajiny a osudu lidí, měli bychom ten spor vést otevřeně a transparentně přistupovat k lidem, kterých se to týká. A to jsou v případě boje o naši krajinu všichni občané České republiky.