Zažily jsme spolu mnoho radostných chvil, náročných momentů i velkých výzev. 

Poprvé jsme se potkaly v době, kdy jsi nepatřila mezi nejznámější vysoké školy v Brně. Byla jsi místem, kde šly některé věci těžce. Byla jsi starší unavená dáma, která potřebovala novou krev do žil. Protože mi na tobě záleželo, rozhodla jsem se, že ti pomůžu a že se postavím do čela změn, které z tebe s respektem k tradici udělají moderní vzdělávací instituci. To byl důvod, proč jsem se před lety rozhodla kandidovat na funkci rektorky.

Nechtěla jsem jen kritizovat, poučovat ostatní a sklápět zrak před věcmi, se kterými jsem nemohla souhlasit. Chtěla jsem být cestou k řešení, lepší komunikaci, vzájemnému naslouchání i nadějí na změnu. A ta i díky podpoře kolegů a studentů přišla.

Mnoho lidí nevěřilo, že jako žena ve volbě uspěji, a už vůbec ne zvolením v prvním kole. Ukázalo se, že touha po změně byla napříč univerzitou veliká, že rozhodovala vize a upřímná chuť měnit věci k lepšímu, a já jsem dostala šanci svoji vizi uskutečnit.

Šanci udat směr a cíl osamoceným pěti zbloudilým loďkám na moři bez kapitána. Už ve svém inauguračním projevu jsem říkala, že naše univerzita musí začít myslet dopředu a být místem, které bude formovat mladou generaci. Digitalizovaná, transparentní a otevřená univerzita s rovnými příležitostmi.

Během intenzivních čtyř let jsem mnohokrát slyšela, že něco nejde. Byly momenty, kdy jsem musela dělat i těžká a nepříjemná rozhodnutí, ale o to více potřebná. Celá má práce byla vždy v zájmu toho, aby z naší univerzity odcházeli odhodlaní, vzdělaní a nadšení mladí lidé, kteří se nebojí něco dokázat a budou nadějí této země.

Svou službu univerzitě jsem pojala jako příležitost. Byla jsem nejmladší rektorkou v naší zemi a první ženou v čele Mendelovy univerzity. To byl pro mě velký závazek. Mým úkolem bylo udělat z Mendelovy univerzity místo, kde bude platit, že ženy jsou stejně dobré jako muži a nastavení rovných příležitostí jsem si vytyčila jako první cíl. Zavedli jsme flexibilní úvazky, transparentní podmínky ohodnocování i home office. Teď už se kolegyně na univerzitě nemusejí rozhodovat, zda dají přednost dětem, nebo kariéře. Stali jsme se první univerzitou v ČR, která dostala HR Award, certifikát Evropské komise v oblasti řízení lidských zdrojů a vytváření rovných příležitostí.

Transformace školy obnášela i občasné vymetání kostlivců, změnu prostředí i přístupu k veřejnému prostoru kampusu. Vzpomínám na moment, kdy jsem poprvé přišla do své rektorské kanceláře a dýchla na mě atmosféra normalizace, závan minulosti.

Zažila jsem ve funkci samozřejmě i náročné momenty. Covid, uzavření univerzity nebo problémy s plagiátorstvím. Vždy, když vznikl problém, jednala jsem okamžitě tak, aby byla celá věc co nejrychleji a řádně prošetřena, bez ohledu na osobní vazby. Nečekala jsem, že převezmu univerzitu bezchybnou a bezproblémovou. Ale věřím, že právě to, jak se člověk s odpovědností zachová v těžkých chvílích a pod tlakem, nejlépe vypovídá o jeho způsobilosti i charakteru. Vždy jsem se rozhodovala tak, abych jednala v zájmu univerzity, jejího dobrého jména a lepší budoucnosti. Jsem hrdá na Mendelovu univerzitu, její pedagogy, studenty i absolventy.

Po čtyřech letech jsem dospěla do bodu, kdy jsem věděla, že jsem v roli rektorky univerzitě dala vše, co jsem mohla. Společně s kolegy jsme nastartovali potřebné změny a řadu z nich dovedli do úspěšného konce. Rozhodla jsem se tak nekandidovat podruhé na pozici rektorky. Byl čas předat vedení dál a umožnit tak další pokrok. Bohužel jen několik hodin po zvolení nového rektora akademickým senátem přišla zpráva o  vážných pochybeních ve vědecké práci jeho týmu. Stejně jako vždy v minulosti jsem i začala jednat, aby se celá věc prošetřila a profesor Adam dostal prostor pro vysvětlení. Po závěrech komise přišla zkouška nejtěžší. Lidsky i manažersky. Jakkoliv bylo pro mne těžké vyzvat prof. Adama, aby zvážil svou rezignaci, ještě složitější muselo být pro prof. Adama tuto výzvu vyslyšet. Jeho rozhodnutí si velmi vážím a považuji to za jasné gesto, že mu stejně jako mě vždy záleželo na dobrém jménu univerzity, a to i za cenu vlastního nepohodlí. 

I když konec jsem si představovala jinak, byly to čtyři úžasné roky. Zažili jsme spolu, milá Mendelova univerzito, má alma mater, mnoho úžasných i složitých momentů.

Navždy si budu pamatovat radost během promocí studentů, kdy jsem hrdě sledovala, jak naši univerzitu opouští nová a sebevědomá generace mladých lidí se znalostmi, zkušenostmi i potřebnou odvahou pro úspěšné zvládnutí budoucích životních, profesních i společenských výzev.

Mám velkou důvěru v budoucí generaci. Vždy jsem oceňovala její nadšení, touhu i zvědavost. Jsem vděčná, že jsem na Mendelově univerzitě mohla tuto zvědavost pomáhat rozvíjet. Budu mít celý život radost z úspěchů svých studentů. Budu s nimi prožívat jejich strasti, ale také se radovat z jejich úspěchů. A jsem přesvědčena, že jich nebude málo.

Milá univerzito, pod vedením nového rektora ti přeji, abys byla odvážná, moderní i inspirativní pro všechny své studenty i zaměstnance. Novému rektorovi přeji hodně sil, úspěchů i štěstí v nové funkci. Vaše magnificence, přeji Vám, ať je pro vás vaše nová role posláním, radostí i životní etapou, na kterou budete vzpomínat s hrdostí a pocitem štěstí.